Moje cesta k angličtině a překladatelství

 

Pro ty, kteří by se o mně rádi dozvěděli něco více (především o mé cestě k překladatelství), je věnován tento článek. I přes to, že na úvodní stránce píši o svém vztahu k angličtině a své vášni k překladatelství, mám pořád pocit, že jsem ještě k tomuto tématu nevysvětlila všechno.

    Můj příběh s angličtinou se započal v první třídě na základní škole, kdy mě rodiče přihlásili na dobrovolný kroužek němčiny. Já, coby šestiletá holčička, ani nevím proč, tenkrát jsem se zkrátka rozhodla, že chci chodit na angličtinu a sama jsem se z kroužku odhlásila, aniž bych o tom předem zpravila své rodiče… :-) Myslím, že už tenkrát jsem prostě z nějakého důvodu milovala angličtinu. Celou základní školu jsem tedy studovala angličtinu a pokračovala jsem v tom i na gymnáziu (kde mi přibyla i ta němčina). Tenkrát jsme na střední měli skvělého, velmi motivujícího učitele, který byl rozhodně „nad standardem“ všech učitelů angličtiny, které jsem do té doby, a vlastně i potom, zažila. Věnoval nám maximum energie a s ním jsme všichni udělali velké pokroky. Během svého působení nám zadal úkol napsat na kus papírku jaké úrovně angličtiny si přejeme v životě dosáhnout. Tenkrát jsem napsala, že si přeji mluvit a používat angličtinu jako rodilý mluvčí – a byla to pravda. Opravdu jsem angličtinu stále více milovala. V tu dobu jsem také „objevila“ Irsko, Skotsko a jejich kulturu a totálně jsem se do těchto zemí zamilovala a celou duší si přála se tam podívat.

    Tento sen se vyplnil „až“ o pár let později, ale moje touha vidět Irsko a chvíli tam žít se nijak nezmenšila. Po přijetí na vysokou školu (obor Pedagogika volného času) jsem po absolvování prvního ročníku přerušila na rok studium a vydala se jako au-pair do jižní Anglie. Tam jsem strávila 3 měsíce v domě jménem Tullecomb, jež byl na anglickém venkově, částečně na samotě. Moje rodina byla velmi zámožná a já jsem se do ní vydala také proto, že má host mother měla několik koní (moje další velká láska). Po třech měsících starání se o úžasná dvouletá dvojčata Olivii a Christophera se však situace změnila – moje rodina potřebovala au-pair s řidičským průkazem, který jsem tenkrát ještě nevlastnila. Proto jsme se dohodli, že si najdu jinou rodinu a odjedu. To se stalo velmi rychle, asi do 14 dnů – a bylo to v Irsku, ve městě Cork. Našla jsem si naprosto úžasnou rodinu, která se skládala z mé nové host mom, majitelky umělecké galerie, a jejího desetiletého syna Seána. Odjela jsem tedy domů a po dalších dvou týdnech přímo do Irska. A tam jsem pak zůstala do konce svého vymezeného času, tedy cca 9 měsíců. Na Irsko nikdy v životě nezapomenu, protože se mi vpilo pod kůži… A vím, že se do této země chci ještě vracet. Už tenkrát jsem poprvé pocítila touhu stát se překladatelkou z češtiny do angličtiny a zkoušela jsem si sama pro sebe překládat pasáže knih, které jsem u své Irské rodiny našla.

    Abych se ovšem posunula dál, moje další zkušenost s angličtinou na sebe nenechala dlouho čekat. Jakmile jsem se vrátila do školy, odchodila jsem půl roku s novou třídou a naskytla se příležitost jet na jeden semestr studovat do Belgického města Lovaně, které leží asi 20 minut vlakem od Bruselu. Po půl roce od Irska jsem tedy odjela studovat na univerzitu v Lovani, samozřejmě opět v angličtině, kde jsem sdílela „internát“ s cca 20 Američany a mnoha dalšími národnostmi. Belgie pro mě měla své kouzlo, i když ne takové jako Irsko, ale hlavně jsem se během svého studia posunula s angličtinou na zcela jinou úroveň. Musela jsem číst filosofické, pedagogické, náboženské a historické spisy a knížky v angličtině, což mi zpočátku dávalo zabrat, ale posun v angličtině byl rapidní. Když jsem se vrátila z Belgie, chyběla mi najednou možnost se učit něco nového v angličtině, takže jsem hledala možnosti na internetu a studovala jsem sama pro sebe. Také jsem poté párkrát doučovala angličtinu, ale zjistila jsem, že nejvíce mě baví překládat.

    Při volbě tématu své diplomové práce jsem si záměrně a s velkou chutí zvolila téma, které v ČR dosud nikdo nerozpracoval, protože knížky, které se tímto tématem zabývaly, nebyly přeloženy do češtiny. Jednalo se o téma environmentální psychologie a (pozitivního) vlivu přírodního prostředí na člověka.  Už ani nevím, jaký počet článků, studií a knih jsem četla a překládala do češtiny, ale vím, že to byla opravdu pořádná fuška. Nicméně, dílo se zdařilo a svoji práci jsem úspěšně dokončila a obhájila na výbornou. Už tenkrát jsem věděla, že pokud se mi podaří přeložit literaturu ke své práci, pak si dokážu, že mám i na to, abych nabízela překladatelské služby a stala se překladatelkou z/do angličtiny. A s tím jsem i po svém studiu začala. Nejprve po malých troškách a nejistě, postupně jsem s každým dalším překladem nabírala i větší sebevědomí. Do cesty mi přicházely „náhody“, které mě výrazně posunovaly na mé cestě vpřed. První šanci jsem dostala, když mě má kamarádka a zaměstnavatelka požádala o přeložení jejich webových stránek o penzionu a vyjížďkách na koních. S nadšením jsem přijala a stránky přeložila do angličtiny. Vzpruhou a podporou mi i bylo vyjádření korektorů, kteří můj překlad stránek do angličtiny viděli, a ohodnotili úroveň mého překladu a mojí angličtiny jako velmi přirozenou a plynulou, která bude potřebovat jen mírné „dočištění“. Poté přicházely i další překlady (v drtivé většině do angličtiny) a spokojenost zákazníků i pozitivní ohlasy mě utvrzovaly v tom, že moje rozhodnutí nabízet překlady bylo správné.

    Nedílnou součástí mé cesty za překládáním bylo také samostudium, které bude u mě probíhat doživotně, protože cizí jazyk se člověk zkrátka stále učí a vždy přichází nové a nové věci. Momentálně mám tedy své webové stránky, na kterých nabízím překlady z a do angličtiny a řeším především témata, jak se jako překladatel zviditelnit, protože v dnešní době, kdy panuje „diktatura“ googlu a dalších internetových vyhledávačů, má překladatel pouze dvě možnosti: 1) buď je tak šikovný, že si zvládne stránky optimalizovat pro vyhledávače tak, že se sám udržuje na předních příčkách 2) a nebo si zaplatí reklamu, která mu pomůže se zviditelnit. O tom ale už v tomto článku nemám v úmyslu psát… Možná se k tomu dostanu v nějakém dalším. :-) Kdo dočetl až sem, patří mu mé díky za trpělivost a čas, který si na mě udělal a věřím, že snad tento můj „malý“ článek může inspirovat i další začínající překladatele nebo ty, co o překládání uvažují. :-)