S překladateli se dnes roztrhl pytel. Vybrat si toho správného je poměrně těžké, ale ne nemožné, protože i takových existuje hodně. Jak poznat, zda překladatel je kvalitní jsem se již pokoušela rozebírat ve svém článku  Skutečně kvalitní překladatelé? A je o ně vlastně zájem? - ačkoli jednoznačnou odpověď na tuto otázku asi nelze najít. Za celkem zásadní omyl v posuzování kvality překladatele považuji fakt, zda překladatel dlouhodobě pobývá v zahraničí či vlastní různé jazykové certifikáty atd. Není to snad proto, že bych sama do této kategorie nepatřila a chtěla ji tedy hanit – sama jsem v zahraničí žila dlouhodobě dvakrát. Myslím si ale, že zkrátka nelze říci, že jen proto, že je někdo např. Čech, tak je výborným korektorem češtiny. Naopak, znám spoustu Čechů, kteří mají dost problémů s gramatikou a přitom to nejsou žádní podprůměrně inteligentní jedinci. Proto jednoduše „žiji v zahraničí se nerovná umím skvěle překládat“. Jsem ochotná uznat, že co se běžného užívání jazyka týká, dlouhodobým pobytem lze skutečně angličtinu (nebo jakýkoliv jazyk) hodně vylepšit, ale ani to neplatí pro každého. Někdo se i po pěti letech pobytu v Irsku není schopen domluvit ani v restauraci či v obchodě (zažila jsem :-) ). Co se tím snažím říci je, že zkrátka ne každý by mohl být spisovatelem, básníkem či překladatelem jen proto, že studuje daný jazyk nebo proto, že v dané zemi žije.

Co by měl tedy překladatel do angličtiny (jakéhokoli jazyka) podle mého názoru umět?

Měl by mít cit pro jazyk. Cit pro užívání jazyka, vyjadřování se, bohatou slovní zásobu, schopnost proniknout do hloubky textu a číst mezi řádky. Měl by nejen překládat slova, ale myšlenky. Měl by být zdatný nejen v cizím jazyce, ale i ve svém rodném jazyce.

Za druhé by měl překladatel poctivě zvážit, jaké oblasti skutečně ovládá a pouštět se do překladů jen takových projektů, na které stačí jeho rozhled a znalost dané problematiky. Každá oblast má svoje zavedené termíny, používá různé specifické výrazy a ty je třeba dobře prozkoumat a porozumět jim. Jinak dochází často k nesmyslným překladům, které v daném kontextu nejsou srozumitelné. Překladatel by měl být tedy zodpovědný a brát si jen takové zakázky, na které má schopnosti a dovednosti.

Překladatel by měl být člověk, který je orientovaný na detail (ale neměl by se zase v detailech příliš ztrácet), kterého baví sedět dlouhé hodiny za stolem a pečlivě překládat větu za větou. Překladatel by měl být spíše introvert, kterému nikoliv nevadí, ale přímo ho baví ponořit se do textu a věnovat mu celou svou pozornost, dokud text nedovede k dokonalosti. Překladatel by měl rovněž chápat nejen souvislosti gramatické a stylistické, ale také významové, což opět souvisí s tím, že by měl být s danou oblastí překladu obeznámen a nebo se s ní seznámit tak, aby jí skutečně rozuměl. S tím souvisí rovněž schopnost vyhledávat termíny, informace, zjišťovat a seznamovat se s novými obory. V neposlední řadě by překladatel do angličtiny měl celkem logicky odhadnout svou výkonnost  - kolik stránek daného textu je schopen přeložit za jaké období – aby byl schopen včas vplnit termíny.

Z hlediska posuzování kvality překladatele, téma, které jsem nakousla na začátku tohoto článku, ještě dodám, že levně neznamená kvalitně (ačkoli to nemusí znamenat ani draze! :-)) Přesto se domnívám, že aby si překladatel do angličtiny mohl dovolit překládat poctivě a pečlivě, potřebuje na to čas a ten čas mu musí být ochoten někdo zaplatit, jinak by na tom prodělával. Proto extrémně levné překlady nebo korektury jsou pro mě vždy varovným znamením.

Tak tolik k mým postřehům ke kvalitám a dovednostem překladatele. :-)